Družné ženské čekání.

Řada šesti žen se lehce zavlnila, když ve spěchu dorazila sedmá zájemkyně. Udýchaně, leč ukázněně, zaujala své poslední místo v řadě. Byl patrný její decentní neklid a lehké přešlapování. Z čela řady se ozvalo: „Pojďte, paní instruktorko, já Vás pustím.“ Řada souhlasně jemně zamručela a paní instruktorka úlevně za sebou zabouchla dveře kabinky. Duch solidarity ještě dozníval, když veplula do prostoru další členka tvořící se komunity. Ihned s úsměvnou živostí zavedla laskavě kritickou debatu o právě proběhlé přednášce. Téma zaujalo a do rozhovoru, s nedlouhými přestávkami, se mísily: zvuk tekoucí vody, malý dovětek zpoza zavřených dveří kabinky, šumot vysoušených rukou a dotazy nově příchozích. Vládl uvolněně svobodný, tolerantní, chvílemi vtipný duch.

Všechny zprávy, zpochybňující ženskou solidaritu, se mýlí. Jsou místa, ryze ženská a chvíle ryze archetypální, kdy se projevuje principiální soudržnost větší poloviny lidstva.