Princezna.

Přistoupil k baru a objednal jí pití. Choval se starodávně zdvořile a vzdělaně. Marča byla půvabná, příjemná a rovněž se chovala vzdělaně. Po nějaké chvíli zajímavé konverzace jí zasunul něco do dlaně a s úklonou odešel. Marča to něco nechala vklouznout do kabelky, zamyšleně dopila a odešla do svého podnájmu.
S bytnou Agátou užasle pokyvovaly hlavou nad pětitisícovkou a vizitkou současně s pozváním na soukromou párty v luxusním hotelu. Agáta zabrala róbu po sobě pro Marču a povolila šaty po ní pro sebe. Nazítří se vypravily.
Když vystupovaly z taxíku, zřejmě velmi bohatý pán je očekával u ozářeného vchodu. Byl překvapen obdivně i rozmrzele, že jsou dvě. Marča svým přirozeným vystupováním si naklonila přítomnou společnost a upřímným chováním i personál. Přesto, že jí všichni zpočátku vítali s lehce posmutnělým opovržením. Něco po půlnoci se obě, přes protesty plné sympatií, zvedly k odchodu. Bohatý pán je provázel a když je usazoval do pohodlí vozu taxislužby, vydechl k Marče uneseně: „Jste princezna.“ Zasunula mu něco do dlaně. Překvapeně zjistil, že je to pětitisícovka i s jeho vizitkou – pozvánkou. Ohromeně hleděl za odjíždějícím autem. V něm Agáta šeptem zasyčela Marče do ucha: „ Ty pitomá, proč jsi to udělala?“ Ta pitomá zívla a mávla rukou.
Doma uléhala s myšlenkou, že má zítra praktika a do skript se ani nepodívala. „To bude zase průšvih.“ Než myšlenka dozněla, tvrdě spala.